California Burritos IV.
"Sláva nazdar výletu" zpívá se v jedné písničce. To ale rozhodně není ta, kterou jsem si zpíval při odletu z LAX, neboli mezinárodní letiště Los Angeles. teď už jsme skoro týden zpět a tak vám posíláme poslední příspěvek z našeho podzimního team výletu. pak už nezbude nic jiného než si nějakou dobu počkat na zveřejnění videomateriálu, který jsme intenzivně na místě pořizovali. Chceme tímto i poděkovat firmě Drift, za jejich podporu i v rámci ostatních výletů. Ale k věci:
Směrem z "návratu do divočiny", Yosemitského parku jsme zamířily na jih do Mohavské pouště. Naše "fat ass", jak jsme 4,5 litrového obytného Forda přejmenovali vrněla jak spokojené kotě a nám před očima utíkala míle za mílí, až se pomalu setmělo a my začali hledat azyl. GPS moc v poušti smysluplné informace neposkytovala (mimochodem jinak nejlepší kamarád na cesty v USA) a tak nezbývalo než mířit čím víc dále k bezpečnějším lokalitám pro zaparkování. Nakonec se to povedlo a tak jsme na druhý den dojeli až ke kamarádovi Mike Allenovi do Murriety.
Času jsme spolu moc nestrávily, i tak jsme ale dostali pěknou prohlídku v historii skateboardingu až k jeho začátkům. Myšlenka dovézt některé Mikovi kousky k nám a uspořádat výstavu už raší v hlavě. Ukázal nám také jak se řeže longboard z výlisku a byl čas se pomalu rozloučit, díky jeho odjezdu za rodinou. Nevěděli jsme, že tou dobou nastal čas nadívaných krocanů a tak trochu oslavě/neoslavě zachránců a později vybitých původních obyvatel, jménem Den Díkuvzdání. Pro místní je tato doba často důležitější než naše vánoce a vše se najednou vylidní a lidé míří k rodinám. My noc před ní vyrazily podívat se do továrny Sector9 a Arbor a pak za kamarádem Jurou Brožinou pozdravit do San Diega.
V Sector 9 jsme strávili prima čas s jezdcem a managerem Jeff Budrem a po prima setkání jsme mířili dolů za českým jazykem. Z naší malé domácí sešlosti se vyvinulo trochu delší "sezení" a tak bylo prima přijmout pozvánku na společnou BBQ na druhý den. Celé dopoledne jsme strávily crusingem po Ocean Beach, staré části San Diega. Z něj jsme se pak odpoledne přesunuli na pláž, abychom ještě jednou našli čas na surfing. Kamarád Jura z Havířova opravuje surfy a tak jsme si dali pozdně odpolední "session" s parádním západem slunce. BBQ se vydařila a 10 hodina večerní byl ideální čas na další přesun směrem k zatím neznámému spotu jménem GMR.
Glendora Mountain Road byla vzdálená cca 120 mil a bylo to místo, o kterém nám místní říkali jen samou chválu. Den po díkuvzdání byl v pátek všude klid a my měli informaci, že máme být v 6:30 ráno pod kopcem. Spánek na 2h byl tak spíše symbolickou záležitostí. To, co nás čekalo po příjezdu prvních lokálních jezdců a prvním výjezdu nahoru nám ale skoro vyrazilo dech. Neuvěřitelné množství zatáček na zhruba 8 mílovém kopci nám změnilo už asi napořád názor na to, co je to downhill ráj. Session trvala zhruba do 11té hodiny a sešlo se skoro 50 jezdců, včetně 13ti letých kluků, které do kopců vyváželi jejich taťkové.
Po tomto zážitku už se náš příběh začal překlápět do svého závěru a po závěrečné návštěvě Katky a Tomáše v Los Angeles, které jsme poznali náhodou až během výletu jsme vyklidily naší "tlustoprdku"a mířili sbalení k odletu. Naše 18ti denní putování se přesunulo ke svému závěru a jako třešničku na dortu jsme na letišti potkali čistě náhodou naši jezdkyni Šárku Pančochovou, mířící na shooting na zasněžené hory. Proč ne :-)
Psát závěr z tohoto výletu je docela složitý, možná to ale vystihne věta na tričku za pár dollarů z Chinatownu v SF, "Enjoy California, It's the real thing", pomalu se pouštíme do práce na videu, které přineseme snad do začátku jara.
Tak přijemnou zimu!
